Bookee Talks Striking.Pictures

Striking Pictures o focení tvrdé dřiny

Vítáme Tě u dalšího dílu Bookee Talks, do kterého jsme si pozvali Michala ze Striking Pictures. Michal se svojí tvorbou zcela vymyká běžným sportovním fotografiím. Dokáže neskutečně zachytit emoce, tvrdou dřinu, pot a někdy i krev. S Michalem vznikl rozhovor, který si rozhodně musíš přečíst!

Michale, Tvoje portfólio obsahuje široký záběr sportovních fotografií, převážně bojových sportů, jak jsi se k tomuto oboru dostal?

Hezký den, zdravím všechny a děkuji za možnost trochu představit moji práci. Kde začít…/smích/. Asi začnu tím, že se už pár let bojovým sportům věnuji. Už to není sice tak intenzivní, ale o to víc se toho snažím z téhle oblasti teď zachytit foťákem. Ale když je čas, neznám lepší relax. Člověka pak hned napadají další inspirativní nápady a navíc je možnost se rovnou s někým přímo na místě činu domluvit na focení /smích/. Ale teď díky covidu se mění trochu pravidla hry a to, co bylo před rokem úplně běžné a skvělé, jako jsou vyprodané haly, zahraniční spolupráce atd., teď muselo ustoupit. A tak i já se snažím hledat chodníčky i mimo čistě fight scénu. Takže mě opět čekají další výzvy do nového roku.

Jak těžké pro tebe bylo přestoupit ze světa marketingu do světa fotografie a zároveň začít pracovat sám na sebe?

No dalo by se říct, že to určitě nebylo ze dne na den. Předtím, než jsem přemýšlel, co dělat dál, jsem se staral o klienty v jednom postprodukčním studiu. Tam se pořád něco dělo – focení, natáčení a tak, ale bylo to hozeno vše spíše do těžký postprodukce, mattepaintingu, animace, 3D… Z mého pohledu fajn, ale po předchozích letech strávených v reklamních agenturách to bylo pořád hodně exekutivní práce. Teď mám v tomhle směru více volnosti. Ale o to méně spánku /smích/.

V čem se liší práce v oblasti sportovní fotografie, bojových sportů, od ostatních typů focení?

Tak v první řade to člověk musí mít rád. Myslím tím třeba i pohled na rozmlácený obličej, na kamarády po prohře atd. Ale to vše k tomu patří. Je to i hodně osobní, většina lidí, které fotím, jsou moji kamarádi. 

Člověk i u těch tréninků s nimi tak nějak pochopí, čeho chtějí v tomhle sportu dosáhnout. A moje práce, alespoň jak to vnímám já, je jim pomoci být vidět na své cestě v tom nejlepším světle. Chápu, že třeba u focení svateb si lidi sednou, ale ve většině případů se před objednávkou neznají. Fotograf nafotí svatbu, odevzdá práci a nevím, nepřijde mi, že by se viděli pak každý měsíc všichni na další akci nebo si dali na hubu /smích/. Tak nějak se snažím propojovat ty dva světy – gymy, sportovce a akce, se světem obyčejných lidí, aby poznali, že ti kluci jsou povětšinou úplně normální lidi se svýmy problémy, jako máme my všichni, a ne vždy se jim povede zápas vyhrát.

Snažím se u toho zachytávat hlavně emoce, o tom to je. Nemám rád moc strojený věci. Když fotíme, tak první hodina je pokaždé spíše zahřívačka. Zjišťuju, jak to vše funguje dohromady, pohyby, pohledy, technika. Vždy to nejlepší pak tahám z posledních sérií /smích/. A čím se moje práce liší od ostatních typů focení? Řekl bych, že je to asi hodně podobné focení wildlife – to znamená: správné místo, správný čas a štěstí /smích/.

Přemýšlel jsi někdy, že bys fotil i něco jiného než sport?

Určitě! Takhle, vím, že jsou styly, které určitě asi fotit nezačnu, jako jsou třeba mimina nebo pejsky, i když sám si život bez psa neumím představit /smích/. Taky oceňuji krajinkáře, ale já k tomu focení potřebuju mít lidi, akci. Baví mně i portrét, ale snažím se si to vše nějak propojit.

Když jsem byl v začátcích a začal jsem si dělat věci podle sebe, tak jsem měl inspiraci v pár lidech úplně mimo sporty. A řekl jsem si: „Jo, to by mohlo fungovat!“ A v podstatě ani nevím, zda tu někdo pracoval se sportovci tímhle směrem, jakým jsem se pak vydal sám. Určitě pár fotografů fotilo sportovce, ale buď to bylo v rámci editoriálu na zakázku, kdy fotograf fotí vše, co dostane v briefu a nebo druhá horší možnost, kdy ten styl fotografií prostě zůstal zaseklý v devadesátkách stylově i technicky. Tomu se snažím vyhnout.

I teď sleduji trendy, kdy se bojové sporty dostávají do pozornosti širší veřejnosti a tím přitahují pozornost i místních fotografů. Ale je rozdíl něco nafotit a něco dělat, věnovat se tomu a pak si to odsledovat a vychytat /smích/. Ten rozdíl je pak hrozně vidět – pózy, styling, prostředí. Někdy už i jenom samotné zasazení fightera někam, kde to není vůbec přirozený, působí nedůvěryhodně a ubírá to na celé pointě dané fotografie. Fighter není někdo, na kom by se měl fotograf začínat učit fotit, fighter tvrdě pracuje na sobě a na svých výkonech, které se musí umět fotkou podat dál směrem k fanouškům, sponzorům a promotérům.

Vytvořil jsi si svůj osobitý styl focení, tvoje portréty často zobrazují lidskou dřinu, pot někdy i bolest a krev. Jak těžké je tyto emoce zachytit?

To se nedá tak úplně obecně říct, opět zaleží, zda je to akce, koho fotím atd. Někdy už i samotný zápas dává tušit, že o nic z toho nebude nouze /smích/. Pak i samotní sportovci – někteří už vědí, o čem to je a někdo prostě není ten typ a je těžší ho nasměrovat. Ale už většinou vědí, že ten fame se nějak budovat musí. V době sociálních sítí lidi čekají, co nahodí za fotky a je potřeba se odlišit. Někomu stačí nafotit proteinovou tyčinku nebo zadek a někdo pracuje na své prezentaci poctivě. A tam už se dá postavit hezký koncept a spolupracovat delší dobu.

Co pokládáš za svůj největší úspěch v oblasti fotografie?

Tak těch vnitřních úspěchů je několik. Snažím se na sobě pořád pracovat a učit se nový věci. Takže vyloženě ceny, jako cihlu zlata, neočekávám. Spíše hledám nové cesty, jak řešit věci. Občas se dívám i zpátky na staré věci a když je čas, tak si to klidně i po sobě předělám.

Ta cesta k největšímu úspěchu je ještě hodně dlouhá a snad ten největší úspěch někdy poznám /smích/. A v rámci těch menších úspěchů to jsou noví klienti, nové spolupráce a další možnosti, kam se posunout jen na základě toho, že někdo napíše, že se mu moje práce líbí. A taky jsem rád, kam jsem se za tu ne moc dlouhou dobu dostal. Znám v podstatě celou československou scénu, ne jenom jako fotograf, ale i zákulisí a mám i osobní vztahy se sportovci. A tak to mám rád. A taky vnímám, že se mi podařilo ovlivnit další lidi v tom, jak stoupá kvalita prezentací některých sportovců. It’s a game /smích/.

Nyní jsou téměř veškeré sportovní události omezené v rámci pandemie COVID-19. Jak zvládáš tuto dobu jako freelancer?

Jo, tak to je rozhodně blbý, je to znát všude. Akce se ruší anebo jsou bez diváků. 20 tisíc lidí v O2 aréně anebo prázdná hala v Brně – to je znát. Ale vše se dá řešit. Prostoru na nápady je o to víc a já se nikdy nesnažil se omezovat hranicemi. Domluvené spolupráce, a tím myslím i ty v zahraničí, se šouply na další termín a cítím, že už to nepotrvá dlouho a bude to lepší. No a jelikož jako vysloužilý arťák mám možnost i zakázek co se týče grafiky, tak buď fotím nebo makám na svých dalších věcech. Držme si pěsti, ať se to rozjede co nejdříve a nepadá nám na techniku prach.

Existuje nějaká sportovní událost, které by ses jako reportážní fotograf rád zúčastnil a jaké jsou tvé budoucí cíle v oboru fotografie?

Cíle jsou, ale otázkou zůstává, jestli se naplní dle mých představ. V rámci akcí je určitě cílem cokoliv, kde nebude nouze o atraktivní zápasy, hlavně zahraničí vypadá zajímavě. Olympiáda by byla asi hodně veliký sousto. Mluví se o thaiboxu v Paříži, tak kdoví…Skateboarding už to dokázal! A jinak bych si přál, aby nebyla nouze o nápady a aby mi nechyběly pixely na fotce, kterou právě retuším.  Navíc bych se chtěl pověnovat víc portrétům a dostat před objektiv pár dalších zajímavých jmen. Takže až se to povede, určitě si to nenechám jenom pro sebe /smích/.

Petr Z.

Petr Z.

Spoluzakladatel Bookee.cz, fanoušek nových technologií, hudby a cestování

Líbil se Ti tento článek? Sdílej ho svým přátelům

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Share on pinterest
Share on whatsapp

Další články, které Tě mohou zajímat

mood_bad
  • Zatím žádné komentáře
  • Přidat komentář

    Bookee.cz používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.