Markéta Gajdošová od života v Kalifornii po práci výživového kouče a napsání vlastní knihy

K tomuto rozhovoru jsme pozvali Markétu Gajdošovou, výživovou koučku, spoluautorku knihy “Cesta k opravdovému jídlu” a tvůrkyní podcastu Marketa’s Vibes. Markéta je velmi inspirativní mladou ženou, která je skvělým příkladem toho, že si za svými cíli musíme pevně jít a vybojovat si svůj úspěch. Troufáme si říct, že se Markétě daří vytvářet takové menší hnutí za zdravý životní styl. Přečti si její příběh o tom, jaké to bylo začínat kariéru výživového kouče v Kalifornii, napsat vlastní knihu či vydávat svůj podcast.  

Markét, mohla bys nám ve zkratce říct, kdo je vlastně Markét Gajdošová?

/smích/ Já se vždycky musím smát, když dostanu tuhle otázku. Pokaždé mám pocit, že tahle slova o mně nejsou tak zajímavá jako ta další témata, která probíráme. Každopádně pracuji jako výživová poradkyně, výživová koučka. Pohybuji se v oblasti výživy, fitness, sportu a celkově zdravé životosprávy. Jakkoliv jako klišé slovní spojení „zdravá životospráva“ zní, nejlépe to shrnuje to, co dělám. Není to jenom moje pracovní náplň, ale také to dobře definuje i moji osobní stránku. V tomto případě se úplně oddělit to, co jsem já mimo moji práci, takže vlastně moje pracovní a osobní náplň splývá do oblastí výživy a sportu.

Na tvých stránkách jsme se dozvěděli, že jsi nějakou dobu žila a studovala v Kalifornii. Kdy ses začala zajímat o zdravý životní styl a výživové poradenství? Co Tě k tomu nakoplo?

Paradoxně to rozhodně nebyl můj cíl a primární zájem. Začalo to čistě z vlastní iniciativy a nikdy jsem netušila, že by se z toho mohla stát tak veliká náplň mého života. Začalo to právě v Kalifornii, ve chvíli, kdy jsem žila na druhé straně světa. Když člověk změní lokaci a žije na vlastní pěst, vše kolem něj se změní – prostředí, lidé, jídlo a začíná na sobě pozorovat určité změny. Nemluvím samozřejmě jen o fyzických změnách, ale i o těch psychických. O tom, kým jsme, jak se cítíme. Zajímalo mě a fascinovalo, jak se s určitými aspekty mění všechno, včetně té celkové životosprávy. O základy výživy a propojení s psychickou stránkou zdraví jsem se začala kvůli sobě. Postupně se z toho začal stávat denní chleba, zamilovala jsem se do silového tréninku a já jsem všechno zasvětila oblasti výživy. Po chvíli mě to v pozitivním slova smyslu pohltilo více, než jsem si na začátku sama myslela. Určitě na mě mělo vliv i prostředí Los Angeles, kde už je taková atmosféra přirozeně a okolnosti i příležitosti k tomu napomáhají. Když jsem si uvědomila, že trávím celé noci čtením studií, kterým bych dříve vůbec nerozuměla, tak jsem si říkala, že to je asi to, k čemu bych měla směřovat. /smích/ Ze začátku to bylo vše kvůli mně, abych věděla více o svém těle a budovala „funkční život“ ve funkčním těle. Když jsem to nejlepší aplikovala na sebe, tak mi dávalo smysl posunout znalosti dále. V Americe bylo sice mé původní zaměření někde úplně jinde, ale nakonec jsem zcela změnila svůj kurz svého života. Přitom je to paradoxní, protože většinou mám vše naplánované, nejlépe minutu každého dne. /smích/

 
Markéta Gajdošová

Začala jsi rovnou po Tvém návratu pracovat na volné noze nebo jsi se nechala zaměstnat?

Tohle je otázka, která spoustu lidí překvapí, když se k ní dostaneme. Nikdy jsem zaměstnaná nebyla a od úplného začátku jsem podnikala, pracovala sama na sebe. Vždycky jsem věděla, že pod nikým pracovat nechci a že chci budovat svou vizi, takže jsem ani v začátcích žádné risky podnikání neviděla. V tu chvíli musela silně zapracovat intuice, zároveň jsem si nedokázala představit dělat něco jiného. Měla jsem racionálně stanovenou finanční hranici, kterou musím držet, abych měla jistotu, že je tohle pracovní kurz, ve kterém se budu schopná pohybovat dlouhodobě. Ale tohle známe asi všichni – když člověk věří v to, co dělá, všechno přirozeně splyne dohromady přesně tak, jak má.

Pamatuješ si svého prvního klienta? Jak jsi svoje první klienty oslovovala?

První klienti byli ještě v Kalifornii. Když jsem se vrátila zpátky do České republiky, prvotní zájem určitě ovlivnily i sociální sítě, na kterých jsem už i v té době v menším měřítku působila. Všechno vyplynulo přirozeně, protože lidé kolem mě věděli, o co se zajímám a co dělám. Každý v tomto oboru, a teď nemyslím jen výživové kouče a poradce, ale i osobní trenéry a podobně, většinou začíná skrz své blízké kontakty. Obsáhneš nejdříve ten rybníček kolem sebe a povědomí se postupně rozrůstá. Vždycky jsem měla pocit, že když člověk tuto práci dělá dobře, tak se nejlepší reklama udělá bezpracně za něj. Nic není víc než pozitivní reference a recenze lidí, kteří s tebou už spolupracovali a kteří tě znají.

Markéta Gajdošová

Vnímáš rozdíl mezi výživovým poradenstvím u nás a v Kalifornii? Je rozdíl v tom, jak k tomu společnost přistupuje?

Vnímám obrovský rozdíl. Proto se nerada označuju jako výživový poradce, ale ráda používám výraz „výživový kouč“. Více to evokuje to, co dělám. V USA je poměrně běžná věc, že máš svého kouče, který bude dohlížet na tvůj celkový režim a podá ti pomocnou ruku, když ji potřebuješ. Je úplně normální. K tomu mě napadá dodat ještě to, že i já osobně razím názor, že každý kouč občas potřebuje někoho dalšího nad sebou. Ne proto, že by nevěděl, ale kvůli tomu, že je v dnešní době náročné najít si čas a energii sám pro sebe. U nás je to pořád rarita. V Americe to z mé zkušenosti často není jen o tom, že někdo hledá neodkladnou pomoc, ale že lidé chtějí celkově lépe žít a udělat pro to maximum. Obecně je v Americe dostupných mnohem více informací. Rozdíl je také v samotném holistickém přístupu a v tom, že se nejedná jen o jídlo, o pohled na celkovou životosprávu v komplexním měřítku. A to je přesně tím, jak se na výživu dívám i já.

Zažila jsi i klienta i z USA? Jaké jsou případné rozdíly mezi vnímáním nás Čechů a cizinců?

To je moc hezká otázka a děkuji za ní. Zahraniční klienty jsem měla a stále mám, dokonce v poměrně velkém zastoupení. Rozdíl vidím především v komunikaci. Klienti z USA či jiných států se nebojí pokládat otázky, nebojí se zeptat proč tomu tak je a proč by měli nebo neměli dělat dané věci. U nás se toho trochu ještě bojíme. Občas mívám pocit, že je to i v našich generacích dané samotným školním systémem, protože odmalička bohužel nejsme vedeni k interakci a nejsme zvyklí tolik komunikovat. Často mým klientům říkám, že opravdu chci, aby se mě ptali. Pokud jim něco není jasné, můžou mi to klidně zpochybnit. Ke komunikaci patří také důvěra, která se u nás buduje déle.

Markéta Gajdošová

U řady freelancerů je problematická otázka cenotvorby, jak Ty jsi řešila cenu Tvých služeb?

Je to jedna z věcí, kterou tě bohužel nikdo nenaučí. Myslím, že v začátcích každý váhá, jak si nastavit svou cenu. Nikdo nedokáže odhadnout tvůj čas a co děláš mimo to, co je na první pohled viditelné. Zároveň málokdo vidí, že je to o neustálém vzdělávání a do toho je potřeba investovat nejenom čas a energii, ale i peníze. Konkrétně u mě nejde o práci, která by se dala odhadnout pohledem zvenku. Jsou dny, kdy sice téměř nevidím lidskou duši, ale pracuju od rána do večera na počítači nebo jsem obležená kalkulačkou, dokumenty a check-iny. Je to práce s přesahem, která nemá pevně stanovenou dobu. Kontakt s klienty je opravdu intenzivní, neexistuje pevná pracovní doba a pracovní nebo nepracovní dny. Víkendy neznáš, dokud si je natvrdo nestanovíš. Pokud bych ale měla dát radu co se cenotvorby týče, je podle mě lepší začít opatrně. Nakonec cenu zformuje sama poptávka.

Jak zvládáš time management a nabírání nových klientů?

Mám různé varianty spolupráce, tudíž je to komplikovanější a nemůžu si například pevně stanovit měsíční počet klientů. Už na začátku jsem si řekla, že ať se stane cokoliv, tak nikdy nechci snižovat kvalitu na úkor kvantity. To byla vždy moje vize. Dnes to v praxi vypadá tak, že jsou bohužel poměrně dlouhé čekací doby a to na člověka vždy svým způsobem vyvíjí tlak, protože má pocit, že by toho měl dělat daleko víc a že spánek je přežitek. /smích/ Pak si ale uvědomíš, že pokud má být kvalita taková, ne-li vyšší než na začátku, tak musíš mít pevně stanovené hranice a čekací dobu respektovat a nepracovat proti ní.

Markéta Gajdošová

Stává se Ti někdy, že musíš klienty odmítnout?

Někdy se určitě stane to, že klient odmítne delší čekací dobu, čemuž naprosto rozumím. Nikdy totiž klienty nepřeskakuji a vždy přijímám přesně podle toho, kdy se na mě daný člověk obrátil. Pokud odmítnu já, tak jsou to jen ty situace, kdy cítím, že bychom si nerozuměli nebo že nesdílíme stejné hodnoty. Samozřejmě bych odmítla i v momentě, kdy bych nebyla na konkrétní situaci kvalifikovaná nebo oprávněná do ní jakkoliv zasahovat. Poslední dobou ale vnímám, že se na mě obrací lidé především kvůli mé filozofii a tomu, kdo jsem já jako člověk, a ne pouze pro dobrý jídelníček. Vědí, co ode mne mohou očekávat a nemusím odmítat. Vlastně si sama nevzpomenu na poslední situaci, kdy bych musela říct ne. Další věc, která mě nesmírně těší, je, že jsou všichni mí klienti už od začátku připraveni na to, že nic není bez práce a že se, jak ráda říkám, nic nezmění dokud se nic nezmění. Vědí, že když do vzájemné důvěry, komunikace a určité dávky sebereflexe a disciplíny dají sto padesát procent, já je dám také.

Mimo toho, že jsi výživový kouč, jsi též spoluautorkou kuchařky „Cesta k opravdovému jídlu“. Zajímá nás, jak složité bylo knihu vytvořit a jak vůbec vznikl samotný nápad?

Bylo to náročné, jelikož jsme si knihu vydaly samy bez vydavatelství. Chtěly jsme si za textovým i vizuálním obsahem stoprocentně stát. Samotná tvorba trvala rok a věci kolem zhruba rok a půl. Vtipné je, že samy pořádně nevíme, jak ten nápad přišel na svět. /smích/ Vzniklo to v den, kdy jsme s Luckou z A Cup of Style točili video na jejich kanál, první Q&A o zdravém životním stylu a Eva (pozn. redakce: Eva Ehrenbergerová, spoluautorka knihy Cesta k opravdovému jídlu a maminka Lucie a Nicole Ehrenbergerových) se za námi zastavila na oběd. Hned jsme se zapovídaly a když já začnu o jídle, tak o tom dokážu mluvit hodiny a ona je úplně stejná. /smích/ Takže jsme se tam bavily skoro celý den. Eva pak nějak zmínila to, že vždy chtěla napsat knihu, ale že ji moc nedávalo smysl, aby to byla jen „další“ kuchařka. Krásných kuchařek je tu spoustu, sama jich mám plné skříně, ale chyběl nám komplexní pohled na věc, kde je propojená praktická stránka s teorií. Nešlo jen o to, aby ty recepty dobře chutnaly a dobře vypadaly, ale byly také dobře složené. Zároveň jsme to chtěly spojit s teorií a nevysvětlit pouze „co“, ale i „proč“ a „jak“. Z nápadu jsme byly úplně nadšené a dva dny na to jsme už seděly nad počítači v kavárně a datlovaly jsme první strukturu. Jsme takové, že se na všem shodneme, bez toho, abychom o tom musely mluvit. Během celé tvorby – ať se už jednalo o papír, barvy nebo cokoliv jiného – jsme neměly žádné rozpory ani diskuze a vždy jsme chtěly to samé. Říkáme, že láska k jídlu a to, že jsme chtěly lidem něco přidat, nám pomohly vytvořit tu vizi.

Kniha "Cesta k opravdovému jídlu"

Nově děláš i svůj podcast Marketa’s Vibes. Jaké bylo to si poprvé stoupnout k mikrofonu?

To byla výzva. /smích/ Myšlenku podcastu jsem v hlavě nosila asi rok a pořád jsem o tom mluvila. Moje rodina a blízcí kamarádi by mohli vyprávět. Pak mi přišla do cesty úžasná Adél z Elite Bloggers, naše podcastová manažerka, jestli bych se nechtěla stát součástí podcastového týmu. Pro mě to v tu chvíli byl dar z nebes a splněný sen. Je skvělé mít možnost používat plně zařízené studio, kde je tým lidí, který se postará o kvalitu a moji nejdůležitější úlohou je v tu chvíli přijít a nahrát včas epizodu. Je to úžasné zázemí. U prvního podcastu jsem v podcastové místnosti seděla dost dlouho, než jsem zapnula tlačítko nahrávání. /smích/ Je to zvláštní moment. Myšlenky, které nosíš v hlavě, musíš najednou dávat do slov a pořád ti v hlavě šrotuje, kdo všechno to uslyší. Podcast vnímám jako intimní platfomu, člověk se rozpovídá a rozhodně se nedá nic předstírat.

Tvoje práce vyžaduje mnoho sebevzdělávání, kde čerpáš informace a inspiraci? Kolik Ti to zabere času?

Time management je moje oblíbené téma a mám to docela drsně nalinkované, ale takto mi to vyhovuje. V diáři mám pevně stanovený čas a prostor pro sebevzdělávání. Strávím tím hodně času. Jednak to patří k mé práci, ale zároveň je to spadá do toho, co mě baví a dělala bych to i bez toho, aby to byla moje práce. Nyní pouze spojuji příjemné s užitečným. Troufla bych si říct, že takových devadesát pět procent znalostí a zkušeností pochází ze zahraniční, především z absolvovaných vzdělávacích doložek, studií, webů a podobně. Dodnes čerpám převážně ze zahraničí. Člověk si ale musí zachovat i selský rozum a měl by si vybrat to, co mu dávat smysl, byť se může jednat o sebelepší zdroj.

Markéta Gajdošová (vpravo) a Eva Ehrenbergerová (vlevo)

Mnoho lidí má problém s tím, aby se naučilo říkat „ne“. Jak to zvládáš Ty například při navazování spoluprací?

Musím říct, že jsem s tím měla dlouho velký problém. Pořád se mi „ne“ neříká snadno. Dokonce se na to v blízké době chystám udělat samostatný díl podcastu. Je to sice každým dnem lepší a lepší, ale pořád je to věc, na které musím pracovat i já. Nastavuji si sice hranice, ale v určitých věcech jsem extremista a mám tendenci starat se o ostatní víc než o sebe, dávat víc než beru. Práci dávám opravdu vysokou prioritu, ale je to často na úkor soukromí. Fakt je, že je to oblast, ve které neexistuje dělítko mezi prací a osobním životem. V očích většině lidí to může vypadat tak, že „ne“ říkám pořád a ráda, ale není tomu tak. A co se týká navazování spoluprací s firmami a projekty? V tomhle ohledu už mi „ne“ říkat nevadí a dělám to často. V podstatě spolupráce téměř nepřijímám a pokud nějaké mám, tak jsou dlouhodobé a stálé. Spolupráce mi musí dávat smysl. Hlavně vím, že u nich obchoduji se svým jménem a důvěrou lidí a to není nic, co by se dalo jen tak zahodit.

Jaké je Tvoje nejoblíbenější jídlo, sport, který děláš a jak vůbec sama odpočíváš?

To jste mě dostali. /smích/ Oblíbená jídla se opravdu mění. Mám celkově ráda jídlo. Můj aktuální favorit jsou ricottové špagety. Oblíbeným sportem je pro mě můj milovaný silový trénink, láska k železu a váhám nerezaví. Samozřejmě se snažím být vícestranná a dělat i jiné věci, ale tohle je pořád mojí srdcovkou. Odpočinek byl dlouhou dobu mojí překážkou. Rozhodla jsem se nakonec, že disciplínu, kterou aplikuji při sportu, jídle a práci, musím aplikovat i na odpočinek. Vše si musím naplánovat a pevně dát do diáře. Vím, že když to budu mít naplánované, tak pak nebudu řešit to, jestli na to mám čas nebo ne. Prioritou je pro mne spánek a musím mít svých osm hodin, jinak totiž nefunguji. /smích/

Na závěr, jaké jsou Tvé budoucí plány?

Nevím, kolik toho mohu prozradit, ale momentálně je to více věcí. Možná naznačím jen to, že se v dlouhodobém měřítku vidím tam, kde to všechno začalo. Myslím, že ti, kdo mě znají, naprosto porozumí, na co tím mířím. /smích/

Rozhovor pro nás byl opravdu naplňující a jsme moc rádi, že Markéta přijala naše pozvání a věnovala nám svůj čas. Pokud se toho o Markétě a její práci chceš dozvědět více, podívej se na její webInstagram či Facebook.

Petr Z.

Petr Z.

Spoluzakladatel Bookee.cz, fanoušek nových technologií, hudby a cestování

Líbil se Ti tento článek? Sdílej ho svým přátelům.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email
Share on pinterest

Další články, které Tě mohou zajímat

mood_bad
  • Zatím žádné komentáře
  • Přidat komentář

    Bookee.cz používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.